V bufetu

Karel Plíhal

1:JFen nechte trpaslíka C/EOndřeje,
jDmen ať si dá, co hrdlo rAmáčí,
Dmať se, chBudák malej, tFaky jAm7ednou pD7oměje,
G7echno platím, a tak: Co co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SBrdce má rCozervané nFa hadrDmy
prGmo jednu tArpaslici zDme sádry,
bC#7yla tak krásná, až se vFěřit nechtělD7o,
jG7ako by ji uplácal sám MCichelangelo,
nBosil jí rCybízové kForálkDmy,
kGmoukala nAepřítomně dDmo dálky,
tC#7ak velkou láskou ji, chFudák, zahrnD7ul,
žG7e by se i kámen nCad ním ustrnul,
ale sádra nFe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: